Jihlavka 2002
Já vím, že už to tady dávno mělo být, ale znáte to - čas, čas, čas ... Přes odpor přírody je tady pár fotek a pár slov o naší poslední vodácké akci, o takovém loučení s letošní vodáckou sezónou, které zase (jak jinak) hezky vyšlo a myslím, že všichni, kdo se ho zúčastnili, nelitovali. Tím letošním loučením byly říčky Jihlavka a Jevišovka. Takže: navzdory sílícímu podzimu, krátícímu se dni a ubývajícímu sluníčku zkusme se vrátit několika vzpomínkami do druhé půlky září.

pod hrází mohelnské přehradní nádrže, kde se každoročně na podzim sjíždějí vodácké hordy, aby si ještě před ukončením vodácké sezóny užily společně radovánek s živlem, který tak milují.

I naše valašská skupinka se vypravila v sobotu 21. září 2002 autobusem Karosa, s šoférem Staňou (ČSAD Rožnov p. Radhoštěm) v nekřesťanskou to na vodáky časnou ranní hodinu, aby dopoledne stihla vypouštění vody, které se oproti jiným letům konalo již v sobotu.

Vybalování a fasování materiálu z autobusu je vždycky tak trochu neuralgická záležitost a ne vždy se podaří odpovídajícím postavám najít odpovídající velikosti. Navíc zde pod hrází, kde již z obrovských ventilů stříkaly dlouhým obloukem kubíky vody, na vše usedaly drobné kapičky.

Nakonec ale (jako obvykle) vše dobře dopadlo a můžeme nasedat. Počasí je parádní, a tak všichni vychutnáváme jízdu romantickým údolím říčky Jihlavky, které začíná hned pod hrází přírodní rezervací - hadcovou stepí po levém břehu, a pokračuje až téměř do cíle naší plavby - městečka Ivančic

Přestože je plavba po říčce Jihlavce veskrze romantickou záležitostí, tu a tam se vyskytne i dramatičtěji vyhlížející situace, jako třeba na tomto jezu, kde jsme mohli být svědky i převrácení raftu (fakt, nekecám, viděl jsem to na vlastní oči)

Takový vodácký výlet není jen samá voda, samá voda, ale prostor se najde i pro zastavení na břehu, lehké svačinky a drobné taškařice.

No, a když už k nám dorazil i náš fotogenický a věčně usmátý kamarád Jenny, může se pokračovat v cestě dál, do Ivančic, kde dnešní plavba končí.

Naše mezinárodní posádka (Jana a Zuzka až z daleké Žiliny, jsou z toho tak uondané, že ani nevylézají z vody.
(Nebo že by je naše moravská říčka tak uchvátila, že se jim nechce ven?)

Ať už je to tak či tak, balíme lodě a přesunujeme se zpátky pod hráz, kde je možnost táboření a kde nás čeká večírek, táboráček a další radovánky, jako třeba oslava kulatin naší kamarádky Elišky (no řekněte, že byste jí tolik nehádali?)

Druhý den ráno sbalíme tábor a vyjíždíme uzounkou silničkou od hráze nahoru, abychom se přesunuli na další říčku Jevišovku, která má pouštět vodu dnes. K našemu nemalému překvapení se téměř navrchu potkáváme s protijedoucím autobusem, takže si Staňa po dlouhé době zase pořádně zacouval.

Z autobusu se vyklubala spřátelená osada Nivničanů a Broďanů, která byla sice výborně vybavena červenými praporky na řízení dopravy v krizových situacích, méně však už informacemi kdy a která řeka pouští vodu. Takže to dole u hráze jen otočili a pokračovali s námi na Jevišovku. Venku se hustě rozpršelo.

Jevišovka je podle propozic úzký, svižně tekoucí potok, taková dobrá dvoječka.

Propozice nelhaly, takhle nějak to vypadalo hned po startu. Navíc se zde jala VTJZ (vodácká turistická jízda zdatnosti), takže bylo i na co se dívat.

Náš mančaft zasluhuje pochvalu už za to, že všichni dojeli (někteří dokonce přejeli), protože říčka byla opravdu velmi technická a svým rychlým tokem, častými meandry a přemírou různého proutí i poměrně náročná (bráno samozřejmě měřítky běžných civilů - nezávodníků).

Přestože skoro celou cestu pršelo a jízda byla ke konci už opravdu trochu dlouhá, všichni odjížděli se spokojeným pocitem a mnozí myslím (včetně mě) i s předsevzetím, že