Pustevny, soubor lidových staveb

Stavby Libušín a Maměnka Pustevenka a Zvonička ve správě Valašského muzea v přírodě.

V polovině 18. století byla poblíž první dřevěné radhošťské kaple zřízena poustevna pro jednoho poustevníka. Přestože byli už v roce 1782 císařským výnosem poustevníci zrušeni, začalo se místu s opuštěnou poustevnou v katastru obce Prostřední Bečva až dodnes říkat Pustevny. Posledním poustevníkem byl údajně pověstný Felix, který ve svém útočišti zemřel snad roku 1784. Až v souvislosti s rozmachem turistického ruchu v závěru 19. století se na Pustevnách začalo se stavební činností.

Atraktivnosti Pusteven v blízkosti hory Radhošť si byli velice dobře vědomi členové frenštátského spolku "Pohorská jednota Radhošť", nejstaršího českého turistického spolku, kteří si dali za cíl zpřístupňovat odlehlá místa beskydských hor, značit turistické trasy a zřizovat síť horských hotelů a ubytoven.

Brzy po založení spolku v roce 1884 odkoupili od fojtky Malinové z Prostřední Bečvy pozemek v blízkosti už rozpadlé poustevny. V roce 1891 tam postavili první útulnu zvanou Pústevňa. Již o tři roky později vedle ní vyrostla druhá útulna, "Šumná". Ale protože turistický ruch se stále zvyšoval, bylo nutno zvýšit také ubytovací a pohostinské kapacity.

Členové Pohorské jednoty se obrátili na vsetínskou stavební kancelář Michala Urbánka, jehož tehdejší zaměstnanec, slovenský architekt Dušan Jurkovič, projektoval ve slohu tzv. lidové secese postupně dvě další útulny, Libušín a Maměnku, které mohly být zpřístupněny v roce 1899.

Na výzdobě interiéru Libušína se podílel český malíř Mikuláš Aleš, který si zájem o Valašsko odnesl již z Národopisné výstavy Českoslovanské, konané v Praze roku 1895, na níž byla instalována mimo jiné Valašská dědina s hospodou "Na posledním groši". Podle Alšových kreseb zbojníků Ondráše a Juráše, portáše Stavinohy a boha Radegasta vymaloval interiéry Libušína akad. malíř Karel Štapfer. Architektonické prvky exteriérů použil Jurkovič z lidových staveb řady valašských, ale i kusyckých vesnic.

Po turistickém útlumu způsobeném první světovou válkou, nastal další stavební rozvoj Pusteven za první republiky. V roce 1926 byla dokončena výstava moderního horského hotelu Tanečnica. V jednom z jeho pokojů strávil noc československý prezident Masaryk při své návštěvě Valašska v červnu 1928. Téhož roku v zimě se na nově postaveném pustevenském můstku konaly závody ve skocích na lyžích.

V roce 1932 byl na hřebenu mezi Pustevnami a Radhoštěm postaven další horský hotel, nazvaný Radegast. Pohostinskou a ubytovací funkci tehdy také plnila Útulna pod radhošťskou kaplí.

Druhá světová válka přinesla zpustošení pustevenských objektů, neboť v závěru války tam byli ubytováni příslušnici Hitlerjugend a maďarských asistenčních oddílů.

Po válce, v roce 1947 se na Pustevny dostavil tehdy téměř osmdesátiletý Jurkovič a přimluvil se za zachování objektů, přestože se vyjádřil, že by takto již nestavěl. Nejstarší útulny se pomalu dostávaly do havarijního stavu, takže časem zůstal plně funkční jen hotel Tanečnica a nedaleký hotel Radegast.

S myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen přišlo až v osmdesátých letech Valašské muzeum v přírodě. Realizovat se ji podařilo až od roku 1995. Po čtyřech letech, v roce 1999 mohla být slavnostně znovuotevřena útulna Libušín a v průběhu roku 2003 byla zpřístupněna také útulna Maměnka. Areál Pusteven byl v době rekonstrukce prohlášen Národní kulturní památkou.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.vmp.cz